Dramasloupek
Adély Vondrákové
Asi je to obyčejná floskule. Ale MDK má doopravdy skvělý tým. Úplně ukázkové má například technikáře, tj. lidově kulisáky, ještě lidověji bandu svérázných týpků, kteří dokážou v rekordním čase zbořit, co předtím pracně postavili a naopak.
Kupodivu naši technikáři netrpí žádnou nostalgií ze své sisyfovské práce, maximálně trochu zabručí. Pak ale vezmou šroubovák a jdou. Staví a boří brzo ráno, odpoledne i pozdě v noci. Jsou v divadle prakticky pořád. A do toho všeho si ještě občas střihnou nějakou roli. Už jste je mohli vidět několikrát: tančí v Nedotknutelných, přiblble se usmívají ve Stalinově posledním westernu, hrůzu pouštějí v Přeletu nad kukaččím hnízdem. A teď mají neskutečně zábavné role i v Případu Sherlock. A tak zatímco se vedoucí techniky Feďa Šamulka učil zlatokopecký tanec, Mirek Novák a Milan Soukup trénovali chůzi na podpatcích. Pavel Fečkanin, který by jinak trávil čas v zákulisí barvitým líčením svých nejnovějších kulinářských úspěchů, dostal lavor s jakousi hnusnou hnědou hmotou a úkol rozmatlat ji doširoka. Hegy si zahrál vychytralého indického sluhu a díky nutnosti vypsat celá jména do obsazení inscenace se k všeobecnému překvapení ukázalo, že se ve skutečnosti nejmenuje jen Hegy (no a co, Madonna taky nemá žádné příjmení) ale Antonín Hegenbart. Takže mu i nadále říkáme Hegy.
Jistě, hlavní role v Případu Sherlock (fantasticky) hrají členové našeho uměleckého souboru – Tomáš Hron jako mladý Sherlock Holmes, Jakub Hubert jako jeho kolega John, Miroslav Večerka jako inspektor Lestrade, Jana Zenáhlíková jako nejvýznamnější herečka viktoriánské doby či Barbora Hron Vovsíková jako bytná Julie. Přesto doporučuji občas zaměřit pohled i do druhého plánu inscenace, na pozadí děje, do té neproniknutelné anglické mlhy. Protože radost, upřímnost a spontaneita, se kterou se ta naše banda svérázů pustila do ztvárnění postaviček Londýna konce 19. století, je odzbrojující.
