Dramasloupek
Anny Smrčkové
Každý tvůrčí proces přináší nejrůznější překážky. Specifičnost těchto „problémů“ spočívá pokaždé v něčem jiném. Někdy ve složitostech textu, někdy v technické náročnosti, někdy v extrémním nároku na herce, herečky a jejich výkony. Všechno jsou to ale výzvy, které milujeme a kvůli kterým nás divadlo baví. U Nedotknutelných tomu nebylo jinak.
V naší jevištní adaptaci úspěšného filmového hitu hraje Lukáš Pečenka kvadruplegika, aristokrata Philippa. Leckdo by si pomyslel, že to není nic složitého: Lukáš se zkrátka nebude hýbat. Ale stejně jako jsme při Nadženách zjistili, že tma a absolutní tma je zásadní rozdíl, u Nedotknutelných jsme záhy pochopili, že trochu se nehýbat a nemoci se pohnout ani o milimetr, je – zjednodušeně řečeno – úplně jiná dimenze. Společně jsme se tak vrhli do dobrodružného objevování, čeho je člověk ochrnutý od krku po konečky prstů u nohou schopný. A taky jsme začali zjišťovat, na co všechno si musíme při zkouškách dávat pozor.
Velmi brzy nám totiž došlo, že každý, byť sebemenší, pohyb je vidět. Lukáš tak nikdy nepodrží nebo nepodá v rámci jevištní akce žádnou rekvizitu. Nemůže si dát nohu přes nohu, nemůže mít ruku v pěst. A především, nikdy se nemůže dotknout žádného kolegy či kolegyně. Taky se ukázalo, jak těžké je říkat vypjaté emociální repliky bez možnosti pomoci si výrazným gestem či pohybem. Tělesné napětí prostě ovlivňuje hlasový projev. Z hereckých připomínek se tak nakonec stalo různé okřikování: Ruce dolů! Nevrť se! Zrychli! Zpomal! Sedni! Lehni! Tak je hodnej!
Lukáš strávil na elektrickém vozíku hodiny a hodiny. Po celou dobu trpělivě snášel veškeré připomínky. Věřím, že ne nadarmo. Na výsledek Lukášovy drezury se můžete přijít podívat – slibuju, že uvidíte skvělé herecké výkony a silný příběh. Tak přijďte do divadla. Zvu vás.
