Jedinou ženskou roli – respektive všechny ženské role svobodných svůdnic – v parodii černobílého thrilleru Alfreda Hitchcocka 39 stupňů hraje dlouholetá členka kladenského souboru Barbora Janatková. Za těch pár desítek minut, co trvá představení, se promění hned ve tři uhrančivé femme fatale.
39 stupňů se bude hrát na malé scéně MDK. Máš ten prostor ráda?
Z malé scény jsem měla vždy trochu obavy, protože herecké vyjadřování se musí poněkud uskromnit. Poprvé jsem si malou scénu zkusila prošlápnout při hře Služky, což je absurdní drama, které expresivní herectví vyžaduje a tím pádem, jsem nemusela z projevu moc ubírat. Oproti tomu specifický žánr 39 stupňů se vyznačuje nadsázkou a hravostí. Sice také nejde o úplně přirozený realistický projev, ale celkově by jako přirozený měl vyznít. Jen jednou za sezónu má náš soubor možnost nazkoušet inscenaci na malou scénu a já jsem moc ráda, že to tentokrát padlo na mě. Ta bezprostřední blízkost diváků je velkým dobrodružstvím: diváci nám vidí do herecké kuchyně a zákulisí je hodně stísněné.
Špionážní romány se obvykle berou spíš jako „mužská záležitost.“ Jaké žánry ráda čteš?
Teď momentálně si ráda čtu knihy z ranku esoteriky. Do románů se většinou pouštím přes léto. Hodně mě baví Patrik Hartl, protože jeho knihy mají humor a čtou se jako po másle. Teď momentálně se chystám na knihu Dámský gambit od Waltera Tevise. Jsem zvědavá, zda mě kniha pohltí stejně jako seriál na Netflixu.
A co si myslíš o hře 39 stupňů?
Hru ani film 39 stupňů jsem neznala. Na první čtenou jsem šla s tím, že to bude detektivní příběh, ve kterém bude mít asi někdo horečku. Možná sám vrah… Ano, byla jsem vedle jak ta jedle. Nebudu teď prozrazovat, co těch 39 stupňů znamená. Mohu ale odtajnit, že se jedná o velmi humorně napsaný detektivní příběh, ve kterém je 33 postav. Ty jsou rozděleny mezi čtyři herce, kteří se stávají v této inscenaci zároveň kulisáky, zvukaři, garderóbkami a kdo ví čím ještě. Bude to velká jízda.
Základem pro komediální hru byl hlavně thriller z třicátých let Alfreda Hitchcocka. Jaký máš vztah k jeho filmům?
Samozřejmě znám filmy od Alfreda Hitchcocka – Psycho, Ptáci, Vertigo… ale bohužel znám jen ty názvy filmů. Horory mě totiž nebaví. Samotný život je občas horor, tak nepotřebuji v sobě ještě pomocí filmu vyvolávat strach.
V čem se divadelní zpracování filmu liší?
Filmový střih pomůže vyřešit problémy se změnou prostředí. My se na jevišti musíme vypořádat s technickými překážkami, které nelze obejít. Například v jednu chvíli jsme s Kubou Hubertem v brzdícím vlaku, ale kolegové Míšové jsou už z vlaku venku a dokonce lezou pod mostem. Takže: jak na jevišti takovou iluzi udělat? Přijďte se podívat. Tohle je jen malinký střípek. Takových „ptákovin“ náš tým společně s Patrickem Barlowem vymyslel mraky.
