Sezonu zakončíme červnovou premiérou francouzské komedie Blbec k večeři v režii Petra Mikesky. Toho kladenští diváci znají jako režiséra inscenace Vražda v Orient Expresu, a také jako herce z hostujících inscenací Městského divadla Mladá Boleslav.
Jako režisér spolupracuješ s divadly napříč Českou republikou, zároveň jsi umělecký šéf a herec v Městském divadle Mladá Boleslav. Jsi režírující herec nebo herecký režisér?
Tuto otázku dostávám často. Jsou to dvě profese, které se podílejí na vzniku inscenace. Přesto jsou na opačné straně barikády – režisér je lodivodem, který hlídá směr a ručí za hladkou plavbu. Jeho práce probíhá předtím, než v sedadlech usedne první divák. Má možnost namalovat nějaký obraz, a pak to své nové dítě s důvěrou svěřit hercům, kteří jsou vykonavatelé režisérových vizí. Herec naopak své dílo tvoří až před diváky, což je vždycky vzrušující. Rád si odcházím odpočívat od první profese k té druhé.
Na komediální žánr je často nahlíženo jako na něco podřadného. Jaký k němu máš vztah ty?
Udělat dobrou komedii vyžaduje zručnost. Komedie prověří řemeslnou připravenost. Je to hodinový strojek, kde nesmí být žádná součástka navíc a ty, co tam jsou, musí dokonale šlapat a vzájemně se podporovat. Před komediálními tituly mám velký respekt. Říká se, že dobrou komedii si dělají diváci. Je pravdou, že pokud se diváci naladí na stejnou vlnu, je to radost a vše jde tak nějak samozřejmě. V opačném případě je to velká dřina. Doufám, že Blbec bude první variantou.
Blbec k večeři patří k nejslavnějším divadelním komediím na světě. Co tě na hře baví nejvíc?
Je to tzv. dobře napsaná hra: situace, motivace postav a jejich jednání. A k tomu tam ještě někde vespod je téma, které není až tak úplně k popukání. A taky se moc těším na toho velkého žraloka bílého na jevišti.
Autorem scény je Michal Syrový, autorkou kostýmů Agniezska Pátá Oldak. S oběma pracuješ dlouhé roky. Kde obvykle hledáte inspiraci?
Výhodou dlouhodobých spoluprací je fakt, že se dokonale znáte a víte, co od sebe čekat. A zároveň je to i nevýhoda – je o to těžší se neopakovat, nesklouznout k navyklostem a k prověřeným věcem. Protože to, co fungovalo v jedné inscenaci, se v jiné může zcela minout účinkem. Největší odměnou je, když divák nepozná, že to dělal právě tento konkrétní tvůrčí tým. Nechci, abychom se přes celý namalovaný obraz podepsali. A vyvarovat se tohoto lze pouze jediným způsobem – začít vždy od nuly, lámat si hlavu, jak by věci šly udělat jinak, lépe, výmluvněji. Někdy se zasekneme na drobném detailu na dlouhou dobu a měníme, hledáme, dokud všichni nemáme pocit, že to do sebe nějak zapadá. Proto tvoříme scénu i kostýmy výhradně dohromady. Přípravě věnujeme dost času. U Blbce bylo inspirací vše francouzské. Tedy kromě toho drahého francouzského vína, o kterém je ve hře řeč, to jsme si vzhledem k ceně mohli pouze představovat.
V hlavních rolích uvidí diváci Jiřího Š Hájka a Lukáše Pečenku. Jak se rodilo tohle obsazení?
Obecně mě nejvíc baví, když dotyčného herce v konkrétní roli tzv. „neslyším“. Tedy když při přípravě nevím, jak ty které repliky bude říkat. Nechci, aby role šla herci po srsti, zároveň ale musím vědět, že to pro něj není nesplnitelný protiúkol. Samozřejmě jako hostující režisér mohu toto pravidlo aplikovat pouze omezeně, protože ne všechny herce dokonale znám. Proto se vždy snažím co nejvíc inscenací divadla nakoukat a dostat se hercům pod kůži.
Každý tvůrčí proces přináší nějakou výzvu. Jaká výzva to je u naší červnové premiéry?
Bohatě mi stačí, když společně stvoříme inscenaci, kterou budou herci rádi hrát, na své postavy se těšit a diváci se budou bavit. Nemusím pohnout zeměkoulí.
Proč by neměli diváci naši novinku nechat ujít?
Koukat na cizí strasti v komediálním žánru je vždycky občerstvující, ne?
