Koncem loňské sezony se umělecký soubor našeho divadla rozrostl o Jakuba Huberta, který po hostovačkách v muzikálu Monty Python´s Spamalot a dlouholetém působení v Divadle Lampion vstoupil do angažmá v Městském divadle Kladno. Ačkoliv Kuba není v divadle vlastně ani tak dlouho, seznam jeho rolí se již pořádně prodlužuje.
Tvojí první rolí v rámci angažmá v MDK byla Návštěva staré dámy na konci sezony 21/22. Jaké to bylo vrátit se po té tvé neúplně divadelní pauze do „stejné řeky“?
Ta pauza od divadla nebyla definitivní, hrál jsem dál ve Spamalotu. Ale je fakt, že z divadelního tempa jsem vypadnul – z toho koloběhu zkoušení, představení a zájezdů. Ale jak jsem si od divadla odpočinul, tak jsem se moc těšil na návrat. Ač na jiná prkna, než na ta Lampioňácká. Ve zkratce to byla ale směsice pocitů radosti, obav, těšení se a nervozity.
Zažíváš, myslím, docela náročné období. Nejprve zkoušení Jak jsem potkal ďábla, pak Na skle malované a souběžně Za Richarda. Nyní zkoušíš Třicet devět stupňů. Máš nějaký trik, jak to všechno zvládnout a nezbláznit se?
Ono se to táhne v podstatě už od dubna, kdy jsem nastoupil. Záhy jsem zjistil, že si zahraju ještě ve Snu noci svatojánské postavu Oberona, takže jsem se to musel znovu naučit. Přes prázdniny jsem se učil roli Klubka kvůli jednomu zájezdu a derniéře. No a když přičtu letošní sezonu, tak jsem měl jen v MDK od dubna pět premiér, šestá se blíží a to jsme v první půlce sezony. Ale zpět k otázce: abych se nezbláznil, tak mi zatím pomáhá jít si zaplavat, zrelaxovat se ve vířivce, páře a sauně nebo jít na masáž. K cvičení se nemůžu pořád nějak dokopat, ale ono to přijde.
Která z těch rolí – od psa Holana, zpívajícího (a tančícího) Dopovědníka až po škodolibého herce v Richardovi – ti dala nejvíc zabrat?
Na to nejde úplně jednoznačně odpovědět. Skoro každá z těch rolí má svoje radosti a strasti. Asi u každé role jsou momenty, které si vyloženě užívám, a momenty, kdy si říkám pozor, tady to je náročnější pasáž – ať už herecky, textově, temporytmicky nebo třeba intonačně (v případě zpěvu). Takže se člověk musí ještě o to víc soustředit, aby bylo vše, jak má. Ale ty strasti jsou vlastně výzvy a ty já mám rád.
Co vlastně hraješ v Třiceti devíti stupních? Máš zkušenost s nějakou podobnou inscenací?
Budu hrát Maestra M., pí. Higginsovou, Cesťáka 1, Kamelota, Nosiče, Policistu 1, Pilota 1, pí. Jordanovou, Soudce, Macquairrieho, Padoucha 1, McGarrigla a Uvaděčku. Takže 13 rolí. Michal Kuboušek je na tom – co se týče počtu postav – v podstatě stejně. Může se to ale ještě změnit, protože postavová logistika tohoto kusu je opravdu náročná. Před lety jsme hráli v Lampionu inscenaci O Budulínkovi. V něm jsem měl asi 8 postav. Taky jsem během představení někdy mluvil najednou za čtyři postavy, ale Budulínek byl iluzivní loutkové divadlo, takže se nemusely řešit převleky. V Třiceti devíti stupních stupních se taky potkají v jednu chvíli čtyři mé postavy, ale právě díky převlekům to bude asi úplně jiný level.
Premiéra Třiceti devíti stupňů bude 10. a 11. února. Na co se tedy mohou diváci těšit?
Bude to noirová parodie špionážní detektivky groteskního rázu. Takže diváci se můžou těšit na dobrodružnou cestu Richarda Hannaye (Michael Vykus) po boku vždy jedné ze tří femme fatale postav Báry Janatkové. Ten příběh budeme splétat a zaplétat s Michalem Kubouškem a s našimi cca. šestadvaceti postavami ve varieté, v bažinách, na vagónech vlaku a ledaskde jinde. Diváci se také můžou těšit na to, co znamená oněch Třicet devět stupňů. Odpověď na to dostanou, když se nebudou bát vstoupit do prostředí, kde nikdy není jasné, kdo je agent a kdo ne.