Scénograf a kostýmní výtvarník Michal Spratek má v našem divadle za sebou výpravu k černé komedii Nedotknutelní a v současné době připravuje scénografii k premiéře muzikálu Šumař na střeše. Povídali jsme si o procesu tvorby, inspiraci i muzikálovém žánru.
Pracuješ s divadly po celé České republice a tvoříš tak pro různé typy prostorů. Jaký divadelní sál patří mezi tvé oblíbené a proč?
Zajímavá otázka, v zásadě se divadelní sály klasického typu, jakým je například ten kladenský, zas tolik neliší. Každý má svá pro a proti, omezení nebo specifika. Ta se většinou snažím vzít při vytváření scénografické koncepce do hry a vytvořit tak prostor na míru doslova do posledního použitelného centimetru. V konečném důsledku však nezáleží ani tak na velikosti, technickém zázemí či světelném parku, ale mnohem více na interním divadelním týmu. Dobře sehraný tým jevištních techniků a osvětlovačů s kreativním přístupem, to je to co dovoluje, aby se na jevišti děla skutečně kouzla. A to na Kladně zvládáte na jedničku.
Při vzniku nových inscenací se jako výtvarník intenzivně potkáváš také s lidmi ze zázemí. Jak se spolupracuje s kladenskými technickými složkami, dílnami a krejčovnou?
Jak už jsem trochu naznačil v závěru předchozí odpovědi, tohle v MDK funguje prostě na výbornou. Napříč českými divadly jsem nepotkal lépe poskládaný kolektiv. Nejen, že to jsou mistři ve svých řemeslech na slovo vzatí, ale taky je neskutečný jejich kreativní vklad do konečné podoby kostýmů či scény. Je skvělé, že při komunikaci s dílnami tady výtvarník cítí, že kdykoliv nastane v čase výroby problém, je to problém, ve kterém jsme spolu, a ne proti sobě. Tohle vědomí, že výsledná inscenace, není jen nějakou exhibicí nejužšího tvůrčího týmu, ale skutečně projektem celého divadla, do kterého každý vkládá maximum možného, vytváří v kladenském divadle perfektní podhoubí pro kreativní práci.
Z Nedotknutelných se stal absolutní hit a reprízy jsou rychle vyprodané. Pravidelně se jezdíš dívat. Máš z reakcí publika radost?
Myslím, že to ani nejde jinak. Mám radost, že hned má první spolupráce s Jirkou Hájkem jako režisérem, takhle hezky zacvakla.
A teď už k aktuálnímu zkoušení. Muzikál je specifický žánr, jaký k němu máš vztah?
Upřímně? Nedávno jsem si v hlavě sumarizoval to, jak jsem se vlastně dostal k divadlu a došel jsem k závěru, že muzikál, byť filmový, má na mé cestě k divadlu zásadní podíl. Během střední jsem se zamiloval do Chicaga, Za zvuků hudby nebo All That Jazz. Od filmových muzikálů byl pak krůček k opeře, které jsem propadl vzápětí. Když jsem se pak ve čtvrťáku rozhodoval kam dále, bylo prakticky rozhodnuto. Chtěl jsem se podílet na vyprávění těchto velkých příběhů.
Čím si tě získal Šumař na střeše?
Především svou neskutečnou lidskostí. Základní námět je v podstatě mýtický příběh, obraz exodu, ale protkaný humorem, chutí žít nepřízni osudu navzdory. Namísto nějakých jednorozměrných starozákonních hrdinů procházíme příběhem s postavami, které žijí obyčejné životy plné obyčejných starostí, jsou nám blízké. To činí Šumaře neskutečně silným příběhem.
Autorkou kostýmů je tvá blízká kamarádka a spolupracovnice Linda Holubová. Kde jste hledali inspiraci tentokrát?
S Lindou jsme od začátku věděli, že se budeme chtít více méně držet v období, do kterého je příběh zasazený, tedy počátek 20. století na Ukrajině. Ale realismus pro nás nebyl odpovědí. Samotná hudba Šumaře je barevná a proměnlivá mezi jednotlivými výstupy, inspirovaná různými žánry, schopná na malé ploše kompletně změnit emoci. Proto jsme se rozhodli vizuál vystavět na romantických ruských a ukrajinských krajinomalbách konce 19. století. Širé lány polí, nakumulovaná oblaka a mezi tím vším příběh malé židovské osady. Bylo pro nás důležité dobové reálie posunout vizuálně do silného obrazu a zároveň neztratit opravdovost a hmatatelnost prostředí. Proto se nám jevilo jako nejvhodnější vycházet právě z krajiny, z proměn počasí a ročních dob. Měli jsme v záměru zachytit koloběh roku, koloběh židovských slavností a tradic v jejich principu a zároveň přijít se scénickým řešením, které nebude realisticky těžkopádné, ale bude spíše impresí, barevným otiskem reality.
Co se diváci můžou po výtvarné stránce v Šumaři těšit?
Tak, jak jsou hravá a rozmanitá hudební čísla, tak i my s Lindou jsme se snažili ke každému výstupu nalézt originální vizuální klíč. Každý obraz vystavět ve své vlastní barevné náladě a kompozici. Takže pokud se vše povede, diváci se mohou těšit na podmanivou barevnou mozaiku muzikálových čísel inspirovaných židovskou tradicí, malovanou tahy štětce ukrajinských krajinářů.
