Mladá kostýmní výtvarnice s námi poprvé spolupracovala v minulé sezoně, když oblékla postavy ve hře Miroslava Hanuše Stalinův poslední western. Svoji tvorbu představí divákům také letos, Linda je totiž autorkou kostýmů připravovaného Šumaře na střeše. Řeč tedy byla především právě o naší muzikálové novince. My už se premiéry nemůžeme dočkat!
Jsi absolventkou pražské DAMU. Jaká byla tvoje cesta k divadlu?
K divadlu jsem se dostala v podstatě omylem. Než jsem se hlásila na střední školu, byla jsem v divadle asi třikrát. Chtěla jsem studovat design nábytku a interiéru. Na dni otevřených dveří na žižkovské SUPŠ mě ale táta donutil jít se podívat ještě o jedno patro výš, do ateliéru scénografie. Ani jsem tehdy netušila, co to nějaká scénografie je, a poslední, co se mi v tu chvíli chtělo, bylo jít až do čtvrtého patra. Ale ano, přihlášku jsem si nakonec bez rozmýšlení podala tam.
Připravovaný muzikál je tvoje druhá spolupráce s Městským divadlem Kladno. Jak se ti u nás tvoří?
Jezdit pracovně do Kladna je pro mě za odměnu. Spolupráce s místní krejčovnou patří k mým nejpříjemnějším pracovním zkušenostem a ráda to hlásím do světa. Dámy v krejčovně jsou neskutečné – nejen že jsou to profesionálky ve svém oboru, ale umí se vcítit do výtvarníkova uvažování a do jeho vizuálního světa. Spolupráce s nimi je velmi inspirativní. Samy přicházejí se skvělými nápady, kterými výrazně přispívají k výsledné podobě kostýmů. Patří jim obrovská poklona.
Kde čerpáš při práci nejvíce inspirace?
Ráda na projektech začínám pracovat s předstihem, právě proto abych mohla podvědomě čerpat inspiraci ze všeho, co se kolem mě mihne. Největší inspirací mi ale je — vedle inscenačního — týmu, text. Při práci na muzikálu nebo opeře tvoří specifický aspekt inspirace hudba. Při přípravě Šumaře mě bavilo poslouchat hudbu i při běžných denních činnostech a nechat ji na sebe působit.
Je rozdíl, jestli pracuješ na činoherní inscenaci nebo na muzikálu či opeře? Máš k nějakému žánru blíž?
Rozdíl to určitě je – například v délce příprav, které u opery probíhají i řadu měsíců. U opery je také běžné, že se sólisté v rolích alternují — v takovém případě ale není samozřejmé, že se pro více protagonistů hodí stejný kostým a musí se často modifikovat na míru přímo konkrétnímu herci. Jinak se více pracuje s hmotou sborů než s individuálními postavami v činohře. Ráda ale jednotlivé principy mezi žánry prolínám. Jsem moc ráda, že jsem v této sezoně dostala příležitost pracovat na činoherních představeních, opeře i muzikálu. Tato různorodost mě nejen baví, ale i inspiruje.
Kolik kostýmů je v Šumaři na střeše? A co je na práci nejtěžší?
Kostýmů je opět výrazně víc, než jsem si myslela, že jich bude po prvním přečtení scénáře. Téměř každá postava má svůj civilní kostým, který se modifikuje jednoduchou proměnou pro situaci Šábesu, slavnostnější oděv na svatbu a kostým, ve kterém odjíždí z Anatěvky. Někteří herci se také převlékají v rámci dvojrole a oblékáme opět i členy technického zázemí… Jestli správně počítám, je to k 60 kostýmům na 24 postavách.
Pro příběh muzikálu jsou zásadní náboženské i historické reálie, je dobová věrnost svazující nebo naopak osvobozující?
Já i scénograf Michal Spratek se snažíme dobové reálie ctít a inspirovat se jimi, zároveň k nim přistupujeme více výtvarně, než kdybychom dělali výpravu například k historickému filmu. Přeci jen nás na muzikálu baví hlavně jeho křehké téma, které na pozadí dobových a historických reálií rozehráváme. Určitě je ale pro výtvarníka inspirující si reálie nejprve nastudovat, než s nimi začne volně nakládat.
Proč by si diváci neměli nechat kladenského Šumaře na střeše ujít?
Určitě nejen kvůli hudbě, která je velmi rozmanitá a umí pobavit i dojmout. Věřím, že na diváky zapůsobí i výprava, která bude velmi obrazivá. Doufám, že se nám podaří naplnit náš záměr předat divákům Šumaře na střeše tak, aby je téma zasáhlo, pobavili se a měli i vizuální zážitek.
