Při přípravách červnové premiéry Šumaře na střeše jsme vyzpovídali herečku Kristinu Sitkovou.
Muzikálový žánr klade velké fyzické i herecké nároky, protože kromě hraní je potřeba správně zkombinovat zpěv a tanec. Máš tohle propojení ráda?
V životě i v divadle mám ráda výzvy, takže tohle propojení mám moc ráda. Jako zpěvačka ani tanečnice se necítím, ale ráda se v tomto ohledu zdokonaluji a pracuji na tom, abych se ve všech disciplínách cítila dobře.
Jedním z hlavním témat muzikálu je tradice a její různé podoby. Jaký máš k tradicím vztah? Jsou pro tebe podstatné, přikládáš jim v životě váhu?
Myslím, že tradice jsou v životě velmi důležité, utvářejí nás. Zároveň je ale příjemné některé tradice občas porušit nebo si vytvořit své vlastní.
V příběhu hrají významnou roli také rodinné vazby, vztah ke kořenům a výchova. Jak moc je pro tebe rodinné zázemí důležité?
Rodina je pro mne v životě jedna z nejdůležitějších součástí. Mám nesmírné štěstí, že mám opravdu báječnou rodinu, která je navíc s divadlem úzce propojena. Je takovou zajímavostí, že muzikál Šumař na střeše už naši rodinu provází po třetí generaci. V jedné z prvních českých verzí v roce 1968 v brněnské Redutě hráli rodiče mojí maminky – babička (Inka Slavíková) hrála Golde a dědeček (Miloš Slavík) Rabína. Před dvaceti lety zase hrál můj tatínek (Dušan Sitek) Tovjeho ve zlínské inscenaci. Já jsem si tehdy párkrát jako záskok zahrála jeho nejmladší dceru Bjelku. No a teď přišla řada na mě jako Cajtl – asi už jsem dozrála do „holky na vdávání.“ (smích)
Hraješ nejstarší z pěti dcer mlékaře Tovjeho. Jak sis k Cajtl hledala cestu? Máte něco společného?
Celkově mám k tomuto muzikálu velmi blízký vztah, protože inscenaci v Městském divadle Zlín jsem viděla snad třicetkrát a pokaždé jsem odcházela s velkým zážitkem. Ale tohle je nepopsaný list, takže si s Cajtl zatím hledáme cestu k sobě. Společnou určitě máme obrovskou touhu po tom, žít v lásce a strávit život s osobou, kterou milujeme. Ale kdo po tom netouží, že? Taky velkou praktičnost a lásku k rodině a sestrám. Já mám tedy v reálném životě jen jednu, ale máme krásný vztah.
Tvým hlavním hereckým partnerem je v naší novince Tomáš V. Hron, se kterým se tuto sezonu potkáváte v různých zásadních rolích. Po Candy a Billym v Přeletu nad kukaččím hnízdem jste se představili jako Sigmund Freud a Sherlock Holmes v Případu Sherlock. Jaký je Tomáš kolega?
Když vyšlo obsazení, tak jsem Tomášovi s úsměvem řekla, že tuhle sezonu se mě nezbaví. Nevím jak on, ale já jsem za to moc ráda! Tomáš je opravdu skvělý kolega. Je vždy skvěle připravený, pohotový, tvořivý a má neskutečně živé oči, které jsou na jevišti velkou oporou. A taky myslím, že si spolu na jevišti dokážeme i trochu zazlobit (samozřejmě v rámci role). A je to vždy fajn, protože se s ním člověk cítí na scéně svobodně a zároveň v bezpečí.
