Postava sestry Ratchedové je snad tím prvním, co se člověku vybaví, když se řekne Přelet nad kukaččím hnízdem. Je to velká charakterní postava, která diváka dráždí a která v sobě nese určitou dávku tajemství a nebezpečí. V MDK si sestru Ratchedovou zahraje Jana Zenáhlíková.
Titul byl zveřejněn výrazně dříve než jeho obsazení. Uvítala jsi volbu tohoto kultovního příběhu?
Tehdy jsem byla jen ráda, že na kladenských prknech ožije legenda. Dnešníma očima v tom vidím ještě víc. Jednoduchý příběh, který ale v sobě má hluboce zakořeněné volání po svobodě.
Myslela sis na roli vrchní sestry Ratchedové?
Jasně. Chci hrát ve všem a pokud možno všechny figury, to se o mně ví. Nemyslím si, že by se na světě našla herečka, která by nezajuchala po telefonátu s nabídkou na Ratchedovou. Je to přece „ta sestra,“ ne?
Co je na téhle roli pro tebe zábavné?
Všechno. Celá ta figura je zajímavá. Je to komplikovaný charakter s velkým tajemstvím. Všichni ji vnímají málem jako ztělesnění Satana. Ale nikdo si přece nemne pacičky, jak krásně byl zlý. Ani sestra Ratchedová. Nejzajímavější je pozvolné objevování, že je spíš smutná a osamělá, zároveň silná a trpělivá. Jak ji poznávám, víc a víc jí rozumím.
Je něco, v čem je ta role problematičtější než jiné?
Z podstaty mého temperamentu je pro mě velmi těžké udržet tělo a emoce na uzdě. Chvílemi mám chuť se rozeběhnout, křičet a rukama ve stylu „větrný mlýn“ McMurphyho potlouct. Ale to nemůžu. Četla jsem článek o tom, že každé dítě, které matka porodí, v ní zanechává částečky svého DNA. Možná je to blbina, ale u mě to tak funguje. Všechny figury, kterým půjčím tělo, ve mně nechají stopové množství svého já. Je to logické. Několik týdnů se zabývat jednou osobou, snažit se ji pochopit, ucítit, co by cítila… To zákonitě jednoho poznamená. Co mi nechá do života Ratchedka bude překvapení, ale kdybych si mohla vybrat, bylo by to její sebeovládání.
V MDK poprvé režíruje Adam Skala a má opět trochu jiný tvůrčí přístup i rukopis. Jak se ti zatím zkouší?
Adam má spoustu fantazie, smysl pro humor, svět vidí v obrazech, ale umí i naslouchat. Otázka spíš měla být postavena opačně. Sebekriticky přiznávám, že jsem otravná herečka. Potřebuji odpovědi na ptákoviny, pro mě tak důležité k poskládání celé mozaiky. Ne každý je za to rád. Adam je ale Viking a tak ho jen tak nějaká čarodějnice nezastraší…
Jsme samozřejmě zatím v začátcích zkoušení, ale jaká ta výsledná kladenská inscenace Přeletu bude?
Odpovím jinak: Máme skvělý soubor. V Přeletu je řada postav, které na papíře nezaberou moc místa. Ale díky tomu, že jim vdechnou život zralé herecké osobnosti, získá inscenace hlubší rozměr a spoustu krásných barev. Na zkouškách vídám situace, při kterých se směju, pokouší se o mě pláč, nebo mi mrzne krev. To jsou dobré indikátory.
