Dramasloupek: Radosti

Černý šusťákový pytel, multifunkční kleště, červená karabina se zabudovaným minikompasem, kapesní barometr. To všechno jsou věci, které jsem si kdysi rozbalila pod stromečkem. Letošní prosincová překvapení (snad) budou mít jinou podobu.

Letos bude mojí první prosincovou radostí premiéra Přeletu nad kukaččím hnízdem, kterou plánujeme na 9. prosince a kde v roli vrchní sestry Ratchedové zazáří Jana Zenáhlíková a démonického pacienta McMurphyho ztvární Michael Vykus. A bude to radost zasloužená, protože jí předcházely týdny práce: příprava koncepce a následné intenzivní zkoušení, při kterém jsme hledali cesty, jak kultovní předlohu ze šedesátých let minulého století přeložit pro současného diváka. Pod vedením režiséra Adama Skaly se rodily a hlavně proměňovaly postavy, ke kterým jsme museli najít cestu.

Také výtvarník Jozef Hugo Čačko se zapotil, když se rozhodl vytvořit pro Přelet scénografii, jaká tu dosud nebyla: navrhl prostor plný dveří. Některé se překrývají, některé jsou nepřirozeně vysoko, některé otevřít lze a jiné nikoliv. Je to místo plné potenciálních, ale zmatečných a nejistých možností úniku. Hugo měl v průběhu příprav spoustu různých nápadů a možných koncepcí. Některé byly dobré, ty druhé zahrnovaly například i zipline protínající celý hlavní sál a umožňující hercům slaňovat na scénu. Výsledné výtvarné řešení je spojením toho nejlepšího a je prostě krásné.

Přeletem ale prosincové radosti nekončí. Začínáme zkoušet Ucho, které bude mít premiéru v únoru, a silvestra společně oslavíme představením SEXMISE. Co přinese Ježíšek, to samozřejmě netuším. Ale kdyby to letos mohla být místo kleští dárková vstupenka do divadla, vůbec bych se nezlobila. Jistě, je spousta lidí, kteří si moc rádi vytáhnou starý hřebíček zbrusu novými kleštěmi. Jenže já mám ráda divadlo. A určitě v tom nejsem sama.