Dramasloupek
Adély Vondrákové
Když jsem se s Romanem Říčařem poprvé setkala, právě vycházel z lesa. Vynořil se z mlhy a já viděla, že má na nohou vysoké holínky a v ruce sekeru. To dopoledne mluvil hodně o srnách – jedna se totiž ráno utopila v blízkém rybníce. Večer hrál na kytaru a zpíval takové ty písně, co se hodí k ohni a rozervaným duším. To už je ale skoro dva roky.
Nyní v MDK zkoušíme velkou muzikálovou inscenaci Na skle malované. A je to pro nás pořádná zodpovědnost, protože Malované – jak mu teď familiárně říkáme – je kultovní muzikál. Kdekoliv se inscenovalo, mělo neskutečný úspěch. Třeba ve Slovenském národním divadle vydržela inscenace na repertoáru neuvěřitelných 30 let. A tak jsme si řekli: „Dobře, už máme zapáleného režiséra, senzační překlad, fantastického scénografa, skvělou choreografku, hromadu charismatických zbojníků, lepých žen a démonických pandurů – tak co ještě potřebujeme?“ Jánošíka!
Režisér Jarda Slánský měl hned jasno, protože se s Romanem Říčařem zná dlouhá léta a viděl ho ve všech těch úžasných rolích, jako byl třeba Bejby v Šakalích letech (Divadlo ABC), věděl o jeho nominaci na Thálii, slyšel Romanovu divadelní i filmovou hudbu, chodil na koncerty jeho kapel. Věděl, že obsadit ho do role zbojníka ze všech nejzbojníkovatějšího je sázka na jistotu. A věděl také, že sázkou na jistotu bude i svěřit mu celé hudební aranžmá. Měl prostě Romanovu uměleckou kariéru velmi dobře zmapovanou a bral to velmi prozaicky: „Kdo je nejlepší? Roman. Hotovo.“ Oproti tomu já jsem v tom viděla i nějakou tu životní poesii. Všechno do sebe najednou zapadlo: od sekery k valašce totiž není daleko. Vždyť Roman je pro tuhle roli jako dělaný, trénuje na ni po vzoru Stanislavského zjevně roky. Jánošík 10 z 10. Proboha, vždyť on má i uhrančivé oči…
Tak přijďte do divadla!
