S pomalu se blížícím koncem letošní sezony spouští Městské divadlo Kladno prodej předplatného na novou, již 109. divadelní sezonu. Ta je nazvaná Za vším hledej ženu. Na co se mohou diváci těšit a jak zpětně hodnotí dramaturgyně MDK sezonu letošní?
Tato sezona se pomalu ale jistě chýlí ke svému konci. Co v ní bylo nejtěžší?
Tahle sezona je jedna velká jízda. Naplánovali jsme sice opět „jen“ šest premiér, ale sešly se nám skutečně velké a náročné projekty. Pánové Petr Svojtka a Jiří Janků pro nás napsali hru Jak jsem potkal ďábla, která je takovým průřezem životem a dílem Oty Pavla – vyžadovala tudíž opravdu velkou přípravu a je nesmírně náročná i herecky, a to nejen pro Jaroslava Slánského v roli Oty. Následovala hudební inscenace Na skle malované, jejíž jevištní řešení je skutečně ambiciózní a herecky je opět velmi, velmi náročná. V dubnu měla premiéru další hra, která vznikla přímo pro naše divadlo, a to Stalinův poslední western Mirka Hanuše. A to je další z projektů, u kterého si naše divadlo od dílen po umělecký soubor sáhlo na hranice svých možností.
Co ti v sezoně udělalo největší radost?
To je těžké říct. Hlavní je, že mě nic nezklamalo. Neskromně si myslím, že se nám ta sezona dost vydařila. Máme sice před sebou ještě jednu premiéru, ale už teď vím, že jsme se letos prostě trefili. Osobně jsem se hodně těšila na komedii Klíčovou dírkou, protože je bláznivě ujetá a je napsaná nesmírně zábavným jazykem. Výsledná inscenace je pro mě vysloveně potěšení. A také jsem si nesmírně užila zkoušení 39 stupňů, smála jsem se osm týdnů v kuse – a u Stalinova posledního westernu jsem tenhle rekord nejspíš vyrovnala.
Pojďme ale do sezony následující, ta nese název Za vším hledej ženu. Na co se v ní diváci mohou těšit?
Na dalších šest premiér, čtyři v hlavním sále a dvě na malé scéně. Všechno jsou to tituly, ve kterých hrají významnou roli ženské hrdinky – a to přesto, že zpravidla nejsou hlavními postavami. Sezonu začneme příznačně světovou premiérou hry Nadženy, kterou pro naše divadlo napsal Jozef Hugo Čačko, mladý režisér, dramatik a scénograf. Bude to inscenace o nejrůznějších podobách ženství, která bude mít navíc úplně unikátní jevištní jazyk.
Se kterými režiséry bude MDK příští rok spolupracovat a proč volba padla právě na ně?
Vždy oslovujeme ke spolupráci režiséry, kteří mohou přinést něco zajímavého jak našim divákům, tak i našemu hereckému souboru. Také letos budeme spolupracovat s našimi „starými známými“ i s představiteli mladé, progresivní divadelní scény. Do MDK se tak opět vrátí režisér Adam Doležal, který u nás už vytvořil SEXMISI a Ženu v černém, vrátí se také Jakub Šmíd, tentokrát s inscenací Ucho. Nedotknutelné bude režírovat Jiří Š Hájek a slavný muzikál Šumař na střeše zrežíruje Jaroslav Slánský. A díky Přeletu nad kukaččím hnízdem bude poprvé v MDK režírovat Adam Skala.
V dramaturgickém plánu jsou také dvě světové premiéry – Nadženy a Případ Sherlock. Vzniknou tak dva zcela originální autorské texty. Jak bys je divákům přiblížila?
Je tvá hra hotová anebo se bude při zkoušení ještě měnit? Jsou velice rozdílné. Nadženy jsou ryze současná divadelní hra, která mluví současným jazykem o různých podobách toho, co znamená být ženou. Je to hra určená zejména pro dospělé publikum, které už má něco odžito. Oproti tomu Případ Sherlock je oslavou nejznámějšího detektiva všech dob. Je to text, který zavede diváky do Anglie 19. století, ačkoliv paralel se současností se najde celá řada. Je to hra pro všechny, kteří se nechají okouzlit postavou bryskního a logiku vyznávajícího Sherlocka a jeho dobou.
Co bys Městskému divadlu Kladnu a jeho divákům popřála do sezony 23–24?
To, co já osobně na divadle miluju nejvíc je, že ze mě pomocí zábavných příběhů dělá empatičtějšího, vzdělanějšího, otevřenějšího člověka. Takže co popřát jiného, než příjemnou zábavu?
