V interaktivním představení Zombie nejsou demokrati vystupuje Filip Cíl v roli, která přesahuje hranice herectví – jako moderátor, hybatel debaty i průvodce příběhem současně. Právě skrze něj diváci dostávají skutečný hlas v rozhodovacím procesu. Jaké to je, když demokracie přestane být abstraktním pojmem a stane se věcí, o níž musíme rozhodovat tady a teď? S tím už se u nás seznámily mnohé školní kolektivy a teď si to na vlastní kůži můžete vyzkoušet i vy. Na sobotu 28. března 2026 jsme pro vás totiž v rámci Noci divadel připravili hned dvě reprízy.
Filipe, měl jsi někdy v minulosti v divadle zkušenost s projektem, který by se inscenaci Zombie nejsou demokrati aspoň vzdáleně podobal?
Přiznám se bez mučení, že ne – s podobným druhem inscenace jsem se nikdy nesetkal. A vždycky jsem z toho měl velký strach. Bál jsem se interakce, bál jsem se zatahování diváků do děje – byť je to v jasně definovaném prostoru, ve kterém bychom se měli pohybovat. Vždycky jsem z toho měl ohromný respekt. A upřímně řečeno bych nikdy nevěřil, že se s něčím takovým setkám hned ve své třetí inscenaci tady na Kladně.
Tvá role Vy-ctora vlastně ani nespočívá tolik v herectví, jako spíše v moderaci a propojování publika s děním na jevišti. Co je pro tebe v tomto ohledu nejtěžší?
Ono to zvenku možná vypadá jako moderátorství, ale pro mě osobně ta role má několik rovin. Nejsem jen moderátor – jsem herec, který si na moderátora hraje. Zároveň jsem hybatelem debaty na poměrně specifické téma, což po mně vyžaduje určitou míru teoretické znalosti toho, o čem mluvím. A třetí rovinu vidím v tom, že jsem souputníkem hrdinů našeho příběhu a samotného mě zajímá, jak celá věc dopadne. Z moderace jsem měl vždycky respekt, možná až strach. Je to úplně jiná disciplína než činoherní herectví. Nikdy jsem se v tom necítil dobře. Během zkoušení se ale ukázalo, že ve mně snad nějaké prazáklady moderátora jsou. Je to ale velká výzva.
Co je podle tebe přidanou hodnotou tohoto představení?
Jednoznačným efektem této inscenace by mělo být, že si divák položí otázky, které si v dnešní době běžně neklademe, a přitom se nás všech týkají. Otázky, které se týkají fungování naší společnosti a jejích limitů. My sami jsme to při zkoušení neměli jinak. A myslím, že je dobře umět si na otázky tohoto typu odpovídat. Věřím, že tohle představení to divákům umožní, nebo minimálně zjednoduší.
Naučil ses ty sám v procesu zkoušení něco nového?
Naplno jsem si uvědomil, jak důležité je klást si otázky – nebojím se říct – existenciálního rázu o tom, jak naše společnost funguje. V divadle je demokracie. A měla by být všude. A jakými prostředky se k ní dobereme, co nám tu komunikaci o ní zjednoduší – právě o tom by tahle inscenace měla být. Pro mě osobně byl trošku šok, když jsem se dozvěděl, v čem má role spočívá. Musel jsem se naučit věci, na které třeba vůbec nepřijde řeč, ale vědět je musím. Šel jsem hodně za hranu své komfortní zóny. Na druhou stranu jsem se taky hodně naučil, a to nejen o demokracii a ústavě, ale i o komunikaci s publikem. Režisér Zdeněk Stejskal mi pomohl s nonverbální komunikací i s pochopením toho, jak diváky zapojit a působit na ně tak, abych jim umožnil diskusi rozvíjet, aniž bych byl příliš návodný. To zkoušení nebylo pro mou duševní hygienu zrovna snadné, ale vnímám ho jako ohromně přínosné.
Jak se Filip Cíl s rolí Vy-ctora popral? Proč Zombie nejsou demokrati? A jak demokracie funguje, když apokalypsa na několika metrech čtverečních uvězní naprosto nesourodou skupinu přeživších? V sobotu 28. března 2026 máte jedinečnou šanci to zjistit.
Dorazte na jednu ze dvou repríz unikátního představení a užijte si tematickou únikovou hru, která mu předchází. Hrajeme od 15 a od 19 hodin, únikovka přímo v budově divadla začíná vždy dvě hodiny před představením, na které máte zakoupenou vstupenku.
