Jan Krafka
herec, jednatel společnosti
Jan Krafka nastoupil do Středočeského loutkového divadla v Kladně roku 1990 a zahájil tak svou divadelní kariéru na jevišti Středočeského loutkového divadla, dnešního Divadla Lampion jako Jiřík v Kainarově Zlatovlásce, která měla premiéru 23. ledna 1991 a režíroval ji Karel Brožek. Roku 1996 plynule přesídlil na prkna kladenské činohry titulní rolí v inscenace Petera Gábora Werther. Městské divadlo Kladno tehdy neslo název Středočeské divadlo Kladno. Do roku 2014 zde ztvárnil více než 120 rolí. Kromě kladenského divadla spolupracoval také s Divadlem Palace, Divadlem Bez zábradlí, Divadlem J. K. Tyla v Plzni (inscenace Viktroka Plzeň aneb Jinak to nevidím, rež. Tomáš Svoboda, 2015) a v březnu roku 2020 přešel do angažmá v Divadle na Vinohradech (inscenace Český román, rež. Radovan Lipus, 2020, Balada pro banditu, rež. Juraj Deák, 2020). Od roku 2019 spolupracuje s Městskými divadly pražskými a to na prknech Divadla ABC. Diváci jej také znají z řady filmových a televizních rolí, např. Hra a Milenci a vrazi nebo seriály České století, Vraždy v kruhu, Policajti z centra, Pan Tau.
V říjnu roku 2016 převzal vedení společnosti Divadla Kladno s.r.o., pod kterou spadají oba dva kladenské divadelní domy; Městské divadlo Kladno a Divadlo Lampion. Obě divadla úspěšně řídil do července roku 2019. Po vynucené pauze se v září 2020 vrátil na pozici jednatele společnosti Divadla Kladno s.r.o.. Na prknech Městského divadla Kladno ztvárnil řadu významných rolí. Za všechny jmenujme např. Bejby v Šakalích letech (rež. Miroslav Hanuš, 2003), Podkolatova v ženitbě (rež. Ondřej Lážnovský, 2007) Doktora Armstronga v Deset malých černoušků (rež. Ondřej Lážnovský, 2009), Othella (rež. Ondřej Pavelka, 2011) nebo nezapomenutelnou Roy Hubleyovou v Apartmá v hotelu Plaza (rež. Věra Herajtová, 2018). Ztvárnil také rokenrolového krále Mikiho Volka v inscenaci Jak umřít na rokenrol (rež. Miroslav Hanuš, 2021).
