Nahrávám...

Rozhovor s autorem scénografie k inscenaci Tartuffe.

Akademický architekt Daniel Dvořák vystudoval architekturu a scénografii u prof. Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poté ve Vídni na Akademie der bildenden Künste. Působí jako divadelní, filmový a televizní scénograf. Dosud vytvořil více než 400 divadelních výprav doma i v zahraničí (např. Německo, Itálie, Francie, Švýcarsko, Irsko, Řecko, Lotyšsko, Rusko, Norsko, Slovensko, Argentina, Japonsko, Korea, Mexiko, Finsko).

Jako specialista na monumentální, technologicky komplikované scénografie byl přizván ke spolupráci na největších českých muzikálových projektech: Dracula (původní i obnovená verze), Monte Cristo, Rebelové, West Side Story, Miss Saigon. Z významnějších zahraničních realizací posledních let připomeňme tituly: Circus Terra (Oslo), Tosca (Tokio), Jenůfa (Dublin, Riga), Die Soldaten (Nantes), Rusalka (Bratislava, Düsseldorf, Münster), Tři přání (Rostock), Adriana Lecouvreur (Erfurt), Requiem (Tampere), Lulu (Regensburg, Münster) nebo Rigoletto (Mexico City). Daniel Dvořák vytváří i scénografie pro hudební televizní filmy (například Odysseův návrat, Evropská turistika, Signorina Gioventù) a speciální televizní události (koncert ke vstupu ČR do Evropské unie, Večer k rozloučení Václava Havla s funkcí prezidenta ČR, udílení cen.

Patříte mezi nejvýznamnější české scénografy, spolupracujete s nejprestižnějšími scénami v Evropě. Na které divadelní domy nejvíce vzpomínáte? 
Jednu stránku hostování představuje tvůrčí proces. Tady vévodí německá divadla, kde vše funguje takříkajíc na první dobrou. Realizoval jsem zde více než třicet inscenací a všude je to podobné – angažovanost, profesionalita a preciznost ve všechbsložkách. Na druhé straně jsem po světě zažil všelijaké bizarnosti jako například v Mexico City evakuaci divadla kvůli zemětřesení, v Nantes rovněž evakuaci tentokrát, kvůli požárnímu poplachu, který jsem způsobil nadměrným užitím kouřostroje. Z Teatro Colón v Buenos Aires jsem se evakuoval sám, když jsem viděl, že na jevišti vedle sebe řežou dřevo a svařují elektrickým obloukem... 

Jak se Vám spolupracuje s Městským divadlem Kladno?
S kladenským divadlem nespolupracuji poprvé. Před lety jsem tu realizoval výpravu ke hře Soudný den. Líbí se mi tvůrčí a přátelská, skoro rodinná atmosféra. A navíc je budova moc pěkně zrekonstruovaná. 

V čem Vás ovlivnil prof. Josef Svoboda, který byl Vašim pedagogem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze?
Profesoru Svobodovi vděčím za mnohé. Za nejcennější považuji způsob scénografického uvažování, analytické a syntetizující zároveň. Na jakou další spolupráci se v současné době těšíte? Ještě před uvedením Tartuffa mám v Národním divadle premiéru Toscy. S velkým potěšením jsem asistoval při repasi a znovuuvedení legendárnín Svobodovy scénografie k této opeře z roku 1947. 

Jaké je Vaše životní krédo?
Ora et labora, tedy modli se a pracuj. S postupem let k tomu přidávám... a ničemu se nedivit.